Alfred Neubauer

Píše se rok 1934. Na závodních drahách si to o titul mistra Evropy rozdávají dvě německé automobilky, ostatní účastníci nemají velkou šanci. Hlavním konstruktérem vozů Auto Union je Ferdinand Porsche, rodák z Vratislavic nad Nisou. V čele továrního týmu Mercedes stojí Alfred Neubauer, přezdívaný „Roi“ - král.
Vedle několika dalších jazyků umí Neubauer i plynně česky. Není divu, ještě před několika lety měl Československé občanství. Kdo je tato nepřehlédnutelná (a to doslova) postava světového automobilového sportu? Alfred Neubauer se narodil 29. 3. 1891 v Novém Jičíně. Jeho otec byl stolař a pracoval i pro továrnu na kočáry v dnešní Kopřivnici, takže malý Alfred měl ke všemu, co mělo kola, velice blízko. Po skončení školy se stal kadetem rakousko-uherské armády, v roce 1911 ukončil studia jako poručík a byl přidělen k dělostřelectvu. I dělostřelectvo se motorizovalo a tak se Alfred přihlásil k výcviku řidičů dělostřelectva. Při školení v automobilce Astro-Daimler se seznámil s Ferdinandem Porschem a stali se přáteli. První světovou válku prožil na frontě a jako nadporučík velel baterii motorizovaných houfnic.
Po válce nastoupil do automobilky Astro-Daimler, kde byl šéfkonstruktérem – jeho přítel Ferdinand Porsche. V roce 1923 Porsche odchází do automobilky Daimler ve Stuttgartu a Neubauer jde s ním. Jeho další kariéra je velice podobná životní dráze Enza Ferrariho – začíná závodit. Není příliš úspěšný a tak se brzo „staví“ na opačnou stranu trati a stává se vedoucím závodního týmu. Tehdejší představu o vedení týmu, který se stará pouze o vůz a jezdec jede co nejrychleji, je pro něj ale nepřijatelná. Tým má „myslet“ za jezdce a pomáhat mu. Jako první používá systém signalizačních vlajek pro informování jezdce. Stává se tak prvním, kdo vnáší organizaci do automobilových závodů. V roce 1928 se vzdává československého občanství, částečně i díky tehdejší československé byrokracii a problémům při cestováním.
Mercedes kráčí pod jeho vedení od vítězství k vítězství. Tým je perfektně organizován a nad vším vyčnívá nepřehlédnutelná, více jak sto kilogramů vážící postava Alfreda Neubauera „řvoucí příkazy hlasem důstojníka wehrmachtu“ (jak se vyjádřil Enzo Ferrari). Podle legendy je také autorem Stříbrných šípů – stříbrné barvy vozů Mercedes. Bylo zvykem, že vozy startují v národních barvách – italské červené, francouzské modré, britské zelené a německé bílé. V roce 1934 došlo ke změně technických předpisů – nebyl předepsán obsah motoru, ale maximální váha vozu, která byla stanovena na 750 kg. Když přijel tým Mercedes k závodu na Nürburgring, měly vozy „nadváhu“. I přes snahu odebrat z nich, co se dalo, byly stále těžší a nemohly by tudíž startovat. Traduje se, že právě Alfred Neubauer dostal geniální nápad – seškrabat z vozů barvu, takže pak startovaly v přírodním vzhledu hliníku – a zvítězily. Vozy Mercedes pak vždy startovaly pouze ve stříbrné barvě… Přes vážnou konkurenci vozů Auto Union se stal Mercedes v letech 1934 - 1939 nejúspěšnějším závodním týmem – získal 32 vítězství a Rudolf Caracciola v letech 1935, 1937 a 1938 titul mistra Evropy. Čtvrtý titul přidal v roce 1939 Hermann Lang.
Vše přervala válka. Továrny Dailmeru jsou v troskách. To ale není konec Stříbrných šípů. Když Světová automobilová federace vyhlásila nová technická pravidla Formule 1 pro rok 1954, jsou Mercedesy připraveny utkat se o nejvyšší příčky. A v jejich čele stojí "Roi" Neubauer. Ten jako vždy nenechá nic náhodě. Získá nejlepšího jezdce té doby Juana Manuela Fangia a pro rok 1955 vycházející hvězdu Stirlinga Mosse. Výsledkem byla naprostá dominance, kdy z 12 absolvovaných závodů mistrovství světa Formule 1 v letech 1954 - 1955 jich vyhrál Mercedes deset – a samozřejmě dva tituly mistra světa pro Fangia a vícemistra pro Mosse. Po sezóně 1955 se Mercedes, trochu překvapivě, stahuje ze závodních drah a rozpouští závodní oddělení. Vliv na toto rozhodnutí mělo i největší neštěstí v dějinách automobilového sportu, když při LeMans 1955 vyletěl (bez vlastní viny) Pierre Levegh na Mercedesu mezi diváky a více jak 80 jich zabil. Alfred Neubauer zanedlouho odchází do důchodu, ale dlouho v něm nevydrží. V letech 1957 - 1965 pracuje v historickém oddělení muzea automobilky a podílí se na dokumentaci závodní historie. Jako čestný host se účastní automobilových závodů a setkání s jezdci (byl velký přítel a obdivovatel Elišky Junkové). Byl vynikajícím vypravěčem, napsal knihu „Muži, ženy a motory“, která bohužel nevyšla česky. Aktivní zůstal do posledních let.
Alfred Neubauer zemřel 22. 8. 1980 v nedožitých devadesáti letech a je pochován v Aldingenu poblíž Stuttgartu.