Martini
Podle názvu by se mohlo zdát, že jde o další Italský pokus, ale není to tak. Tico Martini
byl sice původem ze San Rema, ale byl to Francouz, který v roce 1968 založil svou dílnu u
okruhu v Magny. Začal stavět vozy Formule 3 a když se v roce 1975 pustil do Formule 2, Jacques
Laffite se ihned stává vítězem tohoto šampionátu. Za dva roky (1977) se Martini dočká ještě
jednoho titulu, který přiveze René Arnoux. S jídlem roste chuť a tak 23 konstrukce je vůz
Formule 1.
V roce 1978 představí Tico Martini vůz vlastní konstrukce Martini Mk.23,
který pohání osvědčený Ford-Cosworth. Jde o běžnou samonosnou konstrukci s vnitřním pérováním,
která má rozvor 2670 mm a rozchod 1540/1500 mm. Za jeho volantem debutuje v nejvyšší
kategorii čerstvý šampión F2 René Arnoux
Tým plánuje svůj start na třetí závod sezóny v Jihoafrické republice. Ze 30 přihlášených vozů
má start zaručeno 26 nejrychlejších. Nováček Arnoux zajíždí čas 1´18,24 min. a obsazuje nevděčné
27 místo. Od 26 Merzaria ho dělí 0,06 s. Premiéra se tudíž odkládá… Tým vynechává závod v Long
Beach, o další start se pokouší v přetěžkém Monaku. Vzhledem k tomu, že počet startujících je
omezen na 20 a přihlášených je 30, je vypsána předkvalifikace. Arnouxovi se nedaří, a časem
horším o 5,38 s. než zajede poleman Reutemann nepostoupí ani do vlastní kvalifikace. To co se
2x nepodařilo vychází 21. května 1978 v Belgickém Zolderu. Arnoux prochází předkvalifikací
(z 30 přihlášených může startovat 24 jezdců) a na startu se staví na krásné 19 místo v 10 řadě
vedle H.J.Stucka na Shadow. Nehody a technické problémy vyřadí půlku startovního pole a tak je
nakonec klasifikováno 13 jezdců - René Arnoux dojíždí s 2 koly ztráty na výborném 9 místě!
Jeho výkon je o to zajímavější, když si uvědomíme, že nejrychlejší kolo, které v závodě zajel
je přesně o 3 vteřiny pomalejší, než nejlepší kolo R.Petersona. Vše by vypadalo nadějně,
avšak objevuje se problém z nejtěžších - nedostatek financí. Sponzorské zajištění nepokryje
celou sezónu a tak tým vynechává následující dva závody ve Španělsku a Švédsku a soustřeďuje
se na domácí závod v Le Castellet. Arnoux si vede zdatně a proti Belgii se posouvá ještě o
jednu řadu - na startu je na 18 pozici. Tentokrát však soupeři tolik problémů nemají a z 26
startujících jich do cíle dojíždí 18. I Arnoux vidí cíl - je 14, se ztrátou pouze 1 kola
na neporazitelné Lotusy. Tým vynechává závod v Anglii a objevuje se opět v Německu. Zde
mu však štěstí nepřeje. O závod se uchází 30 závodníků (startuje 24). Arnoux má problémy
a nezajede kloudné kolo. Jeho nejlepší čas je o 20,35 s. horší než nejrychlejšího Andrettiho.
(Jen těsně pomalejší byl B.Lunger na soukromém McLarenu). Přes tento neúspěch tým vidíme
již v následujícím závodě v Rakousku. Z 31 jezdců zajíždí 26 čas, poslední, který zaručuje
start. Liják splachuje naděje mnoha jezdcům (jen v prvních 7 kolech nezvládá vůz 8 jezdců)
a tak v cíli je jich klasifikováno 9. Tím posledním kvalifikovaným, s 2 koly ztráty je René
Arnoux…
Tým bez finančních prostředků se pokouší ještě o zázrak v Holandsku. V konkurenci (dnes
nepředstavitelných) 33 jezdců (kvalifikuje se 27 vozů) zajíždí Arnoux 23 čas. Vůz má
tentokrát problémy s podvozkem a ve 40 kole (ze 75) již není možné pokračovat…
A to je konec účasti vozů Martini ve Formuli 1. Na svou dobu konstrukčně vydařené vozy
s mladým nadějným Arnouxem (poslední dva závody jede na Surteesu a v následujících letech
se stane hvězdou Renaultu a Ferrari) měly šanci
dosáhnout na body. Nedostatek financí ale jejich slibný rozlet ukončil. Tico Martini na
závody nezanevřel, vrací se k Formuli 3, kde jeho vozy patří k nejlepším.
1978: Martini Mk.23