McGuire

O účasti tohoto vozu v mistrovství světa Formule 1 se mnoho říct nedá - Brian McGuire se na upraveném voze Williams FW 04 pod názvem McGuire BM 01 pokusil neúspěšně kvalifikovat v Anglii 1977.
To je dost málo a proto s laskavým svolením autora Romana Klemma přebírám jeho článek o karieře tohoto závodníka:

Jsou piloti, kteří toho v mistrovství světa formule 1 příliš nedokázali. Mezi "skalní zástupce" této skupiny patří jezdci, kteří se nikdy nedokázali do Grand Prix kvalifikovat. Jedním z nich byl Brian McGuire z Austrálie. Svému sportu však dal skutečně vše. Pro závody žil, ve formuli 1 vítězil a ve formuli 1 také zemřel...
Brian McGuire se narodil 13. prosince 1945 v Melbourne, kde si později vybudoval obchod s automobily. Do Evropy přišel roku 1966 s cílem, věnovat se své velké lásce: závodění. Ve Velké Británii se mu úspěšně dařilo v obchodování pokračovat, což z mu finančního hlediska umožnilo vstup na sportovní scénu. Roku 1969 zakoupil monopost formule Ford značky Merlyn, se kterým se mu hned v jeho prvním závodě v Lydden Hillu podařilo zvítězit. V této třídě zůstal až do konce sezony 1970, než se svými krajany Alanem Jonesem a Allanem McCullym založil tým AIRO (Australian International Racing Organisation) ve formuli 3, kde v letech 1971 a 1972 dosáhl několika pěkných výsledků.
Roku 1973 mu na závodní vozy nezbyl čas - musel se věnovat své nové firmě Windmill Motor Caravans a teprve o rok později se za volantem Trojanu T101 formule 5000 na závodní dráhy vrátil. Začátkem sezony 1975 měl tu čest, že jej zodpovědní lidé nového japonského týmu F1 Maki přizvali k testovacím jízdám, Brian ale zůstal věrný F5000, pro kterou si obstaral lepší vůz: Od Boba Evanse zakoupil Lolu T330, se kterou během roku pravidelně patřil k nejrychlejším.
McGuireho nejúspěšnější sezonou se však měl stát rok 1976. Jeho finanční zázemí mu umožnilo koupi Williamse FW04, který Frank Williams nasazoval v mistrovství světa F1 v roce 1975 a i začátkem roku 1976. Brian se tak stal jedním z prvních pionýrů nově vzniklé "britské formule 1". Vůz byl přelakován na zeleno, tedy do barev sponzora Kelly Girl, který mu pomohl financovat náklady během sezony.
McGuireho dobrodružství s vozem F1 se dají shrnout jednou větou: Když byl vůz technicky v pořádku, tak s ním jezdil velmi rychle a dobře. Bohužel se mu však příliš často nepodařilo připravit svůj williams tak, aby dojel do cíle...
Ve Snettertonu držel pěkné třetí místo, než musel vzdát. V Oulton Parku byl druhý v kvalifikaci, první dvě kola závodu vedl - než se mu rozbila spojka. V Thruxtonu se kvalifikoval jako třetí, zasevšak nedojel. Prvního hmatatelného výsledku dosáhl v červnu v Brands Hatch, když konečně spatřil cílový praporek a dojel za Purleyem a Mageem jako třetí.
Závod svého života absolvoval Brian McGuire 12. září 1976 na jeho oblíbené dráze v Thruxtonu. Již v tréninku se prosadil před Purleyem a také závod byl ve znamení jejich duelu o vítězství. McGuiremu pomohly Purleyovy technické problémy a v cíli byl jako první, o více než 30 sekund před druhým Mageem. Po závodě Brian z legrace řekl: "Auto bylo před tímto podnikem na ispekci v dílně Franka Williamse. Nastavili mi ho tam tak perfektně, že jsem dnes již jen musel točit volantem..." Jeho radost z vítězství však byla zmařena smrtelnou nehodou Johna Wingfielda. Kdo tehdy v Thruxtonu mohl tušit, že se další obětí tohoto šampionátu stane právě oslavenec? V žádném jiném závodě roku McGuire nedojel na bodovaných místech - zejména pro technické trable. V celkové tabulce mistrovství ShellSport F5000 skončil na osmé pozici.
Na přelomu let 1976 a 1977 se Brian rozešel se sponzorem Kelly Girl, který nechtěl zaplatit více, než před rokem a Brian tak většinou startoval v barvách své vlastní firmy. Měl velké plány. Jeho williams FW 04 byl překonstruován Mikem Pilbeamem (stejného roku zkonstruoval i Lec formule 1 pro Davida Purleye), který se koncentroval hlavně na závěsy kol a nové řešení karosérie. Vůz byl poté přejmenován na McGuire BM01 a dostal nový motor Cosworth DFV. Pro sezonu 1978 Brian dokonce pevně plánoval konstrukci zcela nového monopostu F1 a možná i vstup do mistrovství světa F1. Jak se však ukázalo roku 1977, měla jeho malá organizace již s přípravou na závody britské série "co dělat". Jedna z mnohých technických závad, se kterými se po celou sezonu potýkal se mu nakonec měla stát osudnou...
Při prvním podniku roku v Mallory Parku měl velké problémy s vibracemi nově umístěných chladičů a v zahřívacím kole se mu zlomilo potrubí pro přívod vody. Do závodu nenastoupil. Dva týdny později ve Snettertonu dopadl podobně. Tentokrát měl problémy s motorem a opět do závodu nenastoupil. Smolná sezona pokračovala v Oulton Parku. V tréninku zrovna na cílové rovince zařadil pátý rychlostní stupeň, když se vůz roztočil. Naštěstí poškodil pouze příď a zadní spoiler. Alespoň však mohl konečně nastoupit do závodu, který slavnostně odstartoval James Hunt. Dlouho si však nezajezdil: Již v prvním kole kolidoval s heskethem Dereka Cooka a musel odstoupit. O tři dny později, na Velikonoční pondělí, nastoupil v Brands Hatch a v závodě dojel jen do druhého kola. Klouzala spojka... Poněkud lépe se mu dařilo v Thruxtonu, kde mohl být spokojený alespoň svou kvalifikací - byl čtvrtý. Defekt však opět zabránil jakémukoliv výsledku v závodě. Nedojel ani v dalším podniku v Brands Hatch a náladu si spravil teprve začátkem července v Oulton Parku, kde skončil zmořen problémy se zapalováním na pátém místě. Jednalo se o jeho nejlepší výsledek roku a bylo také na čase. Brian totiž pro příští víkend plánoval svůj debut v mistrovství světa!

Do Grand Prix Velké Británie se však přihlásilo tolik pilotů, že se pořadatel rozhodl uspořádat pro slabší piloty předkvalifikaci. Konala se ve středu 13. července před "velkým víkendem" a ze čtrnácti zúčastněných jezdců smělo jen osm nejrychlejších nastoupit i do oficiálního tréninku v pátek. Dle očekávání neměl Brian šanci. Na osmé místo Emilia de Villoty mu scházelo nekonečných 3,38 sekund (zajel čas 1:23,76). Byl s odstupem nejpomalejší a stejně tak, jako Edwards, Trimmer, Kozarowitzky, Sutcliffe a zraněný Purley nesměl do vlastní kvalifikace nastoupit.

Koncem července nastoupil opět v britském mistrovství v Doningtonu, kde předvedl známou show: Na startu jej museli roztlačit a po třech kolech již zase stál vedle dráhy. Na letní britský svátek Bank Holiday se jelo mistrovství ShellSport v pondělí 29. srpna na dlouhé verzi okruhu v Brands Hatch. Dopolední krátký trénink se měl stát Brianovou poslední vyjíždkou. Bylo sucho a jelo se zrovna šest minut, když se McGuire BM01 blížil k Stirligově zatáčce. Již uprostřed zatáčky bylo zjevné, že něco není v pořádku. Vozidlo vůbec nezpomalilo a před výjezdem ze zatáčky zákonitě opustilo dráhu. Vnější obrubník vůz nadzvedl. Monopost letěl vzduchem a přistál pravým předním kolem na horní hraně svodidel. Převrátil se a klouzal asi 150 metrů podél náspu. Svou pouť ukončil až na stanovišti požárníků. Trvalo to téměř 40 minut, než se zachráncům podařilo vytáhnout tři zaklíněné hasiče zpod trosek vozu a zbytků jejich budky.
Brian McGuire byl ihned mrtev - zlomil si vaz. Také pro jednoho z požárníků, čtyřiadvacetiletého Johna Thorpa byla už každá pomoc matná. Zanedlouho po převozu do nemocnice podlehl svým vnitřním zraněním. Také druhý z požárníků, Philip Williams se několik dní s těžkým zraněním hlavy nacházel v kritickém stavu, svůj boj o přežití však vyhrál.
Pozdější technické prohlídka McGuirova vozu odhalila, že nehodu s velkou pravděpodobností způsobil defekt šroubu, na kterém byl připevněn brzdový pedál...


1977: McGuire BM 01


1977: McGuire BM 01
v provedení, jakém se účastnil britského šampionátu


vůz McGuire BM 01 byl upravený Williams FW 04 z roku 1975.
Pro srovnání uvádím fotografii tohoto vozu: