Ferrari 158

Když se před sezónou 1964 spekulovalo o favoritovi, byl jím úřadující mistr světa Jim Clark, který zvítězil v roce 1963 v 7 z 10 závodů. Částečně se hovořilo o Grahamu Hillovi, mistru světa z roku 1962. Jezdci Ferrari nepatřili mezi favority - John Surtees sice zvítězil v Německu, ale tým začal "přezbrojovat" - dle jejich nové koncepce byl motorem budoucnosti dvanáctiválcový agregát. V roce 1963 používali šestiválce, v sezóně 1964 byl používán jak tento motor (Ferrari 156), tak především osmiválec (Ferrari 158) a na konci roku se do závodu dostal již zmíněný dvanáctiválec (Ferrari 1512). Navíc se v tomto roce pro Ferrari staly prioritou závody prototypů a souboj s Fordem. Enzo Ferrari měl finanční potíže a Ford zase zájem továrnu koupit. Dohoda však skončila krachem a vzájemným nepřátelstvím. Právě při vytrvalostních závodech si chtěli vzájemně dokázat, kdo je lepší... Toto soupeření mělo málem pro stáj Ferrari F1 tragický dopad. Plné technické kapacity byly pro Formuli 1 uvolněny až po závodě 24 hodin Le Mans (zvítězila dvojice Guichet/N.Vacarella na Ferrari). Tím však celý problém neskončil…

Sezóna 1964 začala tak jak se předpokládalo - první závod v Monaku vedl suverénně J.Clark, když začal mít technické problémy a musel do boxů, zvítězil "král Monaka" G.Hill před svým týmovým kolegou R.Gintherem. J.Surtees startoval čtvrtý, držel se na pátém místě, ale pro potíže s převodovkou odpadl v 15 kole (ze sta). L.Bandini (na Ferrari 156) vyjel ze 7 místa, dostal se až na 4 místo, ale v 68 kole také odpadl.
V Nizozemí kraloval J.Clark - ihned se dostal do čela a nikoho před sebe nepustil. J.Surtees opět startoval ze čtvrté pozice, ve čtvrtině závodu se dostal na druhé místo, které si udržel až do konce. Byl jediný, kdo dojel s vítězem ve stejném kole, byť s téměř minutovou ztrátou. L.Bandini startoval jako desátý, ale již po startu začal mít problémy a pohyboval se na konci startovního pole, než ho ve 20. kole vyřadila porucha vstřikování.
Napínavý závěr závodu viděli diváci v Belgii -J.Surtees startoval z pátého místa ve druhé řadě. Do vedení se dostal z první pozice startující D.Gurney, za něj se hned zařadil Surtees, který šel ve 3. kole před něj. Vůz Ferrari poprvé ve vedení! Vydržel tam ale pouhé jedno kolo, než zradil motor… Vede opět D.Gurney, kterému však tři kola před cílem dojde palivo. Do čela jde G.Hill, ale i jeho zlobí palivové čerpadlo. Do vedení se dostává B.McLaren, ale i on zpomaluje s prázdnou nádrží! A tak vítězství spadlo do klína překvapenému J.Clarkovi… A jak se vedlo Bandinimu? Špatně. Startoval devátý a tuto pozici si držel do 12. kola, než mu vypověděl službu motor…
Ve Francii zpočátku kraloval fenomenální J.Clark - z vedoucí pozice se dostal ihned do čela a všem ujížděl třicet kol, než mu vysadil motor. Ve vedení ho vystřídal Dan Gurney a zaznamenal tak první vítězství vozu Brabham. J.Surtees startoval z první řady (třetí pozice), na tomto místě se však držel jen několik kol, než opět selhal motor. Bandini startoval osmý, brzo však klesl na desáté místo, aby nakonec dojel devátý…
Pokud J.Clark nemá potíže, nikdo na něho nemá. To se potvrdilo v Anglii. Zvítězil naprosto suverénně stylem start - cíl. J.Surtees podruhé bodoval a podruhé stál na stupních vítězů - Z pátého místa se rychle dostal na třetí a toto místo si udržel po celý závod. Poprvé bodoval i Bandini (jedoucí na Ferrari 156) - vyjel osmý, většinu závodu jezdil čtvrtý, a v cíli byl odmávnut na pátém místě.

V polovině šampionátu vedl J.Clark s 30 body před G.Hillem s 26. body. Jezdci dělící se o třetí místo - J.Brabham, P.Arundell, R.Ginther - získali jen 11 bodů… John Surtees vyjel 10 bodů a měl tak na J.Clarka ztrátu propastných 20 bodů. Bandini se 2 body se pohybuje na konci výsledkové tabulky…
U Ferrari se začali plně věnovat Formuli 1 a úspěch se dostavil - druhá půle mistrovství začala jejich úspěchem - V Německu stáli oba jezdci na stupních vítězů! John Surtees byl nejrychlejší v tréninku a L.Bandini (na Ferrari 156) stál také v první řadě (byl čtvrtý). Do vedení šel okamžitě J.Clark, kterého ale ve 2. kole předjel J.Surtees. Na jedno kolo před sebe pustil D.Gurneye, ale pak již vedl až do cíle. Připsal si i nejrychlejší kolo závodu. Bandini se po startu propadl na 7. místo a postupně se probojoval na konečné třetí pořadí. "Big Johna" vítězství vyneslo na třetí místo šampionátu, i když se ztrátou 13. bodů na vedoucího G.Hilla.
V roce 1964 se jela poprvé velká cena Rakouska Závod na hrbolatém letišti v Zeltwegu byl velice náročný na techniku a stal se pohromou pro většinu jezdů - z 20 startujících jich cíl vidělo pouze osm… Do čela se po startu dostal D.Gurney, kterého ve třetím kole předjel J.Surtees, startující z druhého místa. Šest kol vedl John závod, než se v 9 okruhu z jeho vozu ozvala rána a vůz si sedá na dráhu - zavěšení zadních kol jízdu po roletě nevydrželo… L.Bandini (na Ferrari 156) vyjížděl sedmý, ale okamžitě se zařadil na třetí místo. Když ve 47. kole (ze 105) vedoucí D.Gurney poškodil závěs kola, dostal se do čela a zaznamenal tak své první (a jediné) vítězství.
Posledním evropským závodem byla Itálie. I přes výborné výkony v posledních závodech nebyl tým Ferrari považován za favorita. Především proto, že J.Surtees leží s těžkým otřese mozku v nemocnici po havárii na Tourist Trophy. Přímo z nemocnice přijíždí na Monzu a stává se něco, co sám J.Surtees nazval zázrakem - zvítězil! Podařilo se mu zajet nejrychlejší čas tréninku a po startu se dostal ihned do vedení. Pak ale svedl nevídaný souboj s D.Gurneyem. Téměř v každém kole se přetahovali o vedení, byl to jednoznačně nejlepší souboj o vítězství v tomto roce, při němž Surtees zajíždí nejrychlejší kolo. V poslední čtvrtině závodu začal mít Gurney problémy, propadá se a tak Surtees zvítězil s více jak minutovým náskokem před B.McLarenem. Bandini měl cestu k úspěchu těžší - startuje sedmý, dostává se na páté místo, brzo se ale propadne na desáté. Bojuje o každý metr, není okruh, ve kterém by se nezměnilo pořadí… Postupně se dostává na čtvrté místo a na cílové čáře předstihuje R.Ginthera a je třetí! Třetí vůz Ferrari (156) řízený L.Scafiottim dojíždí devátý

Nečekaně se J.Surtees stává kandidátem na mistrovský titul. Před zámořskými závody má ztrátu jen 4. body na vedoucího G.Hilla. Ale všechno mohlo být jinak…
Pote, co sešlo z prodeje automobilky Ferrari Fordu, začali Američané budovat gigantický projekt v oblasti sportovních vozů. Připomínám, že závody sportovních vozů byly v 60. letech stejně významné jako Formule 1 a pro některé výrobce (Ford, Porsche) ještě důležitější… E.Ferrarimu bylo jasné, ze se chystá konkurence, jaká v této sportovní oblasti od dob Mercedesu (1954-55) nebyla. Věděl, že se starým Ferrari GTO nebude moci konkurovat. Rozhodl se pro stavbu nového Ferrari 250 LM (=Le Mans) s V12-motorem uprostřed. Podmínkou k připuštění vozu do závodu byla homologace a její součástí klauzule o výrobě sto kusů vozu. Tato klauzule se všeobecně nedodržovala, vždy stačilo vyrobit jen několik kusů. Důvodem bylo i to, že prodat 100 vozů, jejichž cena byla tehdy astronomických 90 000 Marek, bylo nemožné. Homologaci běžně uděloval domácí autoklub (v Itálii ACI), který nad počtem kusů přivíral oči… (např. vozů Ferrari GTO bylo při homologaci vyrobeno jen 36 kusů.) Podobně to však bylo při homologacích u ostatních výrobců. Když požádal Ferrari v dubnu 1964 o homologaci vozu 250LM, existovalo pouze několik kusů. FIA však homologaci odmítla a druhý pokus se uskutečnil v červenci.
Italský ACI tentokrát Ferrarimu nemohl (nebo nechtěl) pomoci a stalo se něco, co nebylo běžné - k homologaci se dostavila delegace pod vedením člena švýcarského autoklubu a nikoli italského… Delegace konstatovala, že je 7 vozů skutečně hotových, 7 se nacházelo v konečné fázi montáže a dalších asi 20 vozů je v různém stupni výroby. Závěrem bylo, že Ferrari 250LM homologaci neobdržel. Enzo Ferrari zuřil a vystoupil z Italského autoklubu. Odmítl startovat v Itálii a nasazovat své vozy v zahraničí v italské červené. Nechtěl proto poslat svůj tým Formule 1 na poslední zámořské závody. Nakonec se nechal obměkčit, ale tým nastoupil v americké bílo-modré kombinaci týmu NART dovozce vozů Ferrari Luigiho Chinettiho a pod jeho přihláškou. V historii Formule 1 je toto jediný případ, kdy vozy Ferrari nebyly alespoň trochu rudé…
Spor se nakonec vyřešil šalamounsky - FIA zavedla novou třídu "sportovních vozů", ve které mohl Ferrari 250LM startovat…

Původně se měli jet tři zámořské závody - v USA, Mexiku a v Jihoafrické republice. Poslední závod se však přesunul na leden 1965 a tak na boj o titul zbývají jen dva závody…
Druhou nejoblíbenější tratí (vedle Monaka) vedoucího jezdce mistrovství G.Hilla je Watkins Glen v USA. Své největší triumfy slavil především na nich. Tak tomu bylo i tento rok, i když cesta k vítězství nebyla jednoduchá… Nejrychlejší v tréninku byl J.Clark, J.Surtees startoval jako druhý a G.Hill byl čtvrtý. Po startu šel do čela J.Surtees a vedl 12 kol, než ho předjel J.Clark. A jako mnohokrát, vedl suverénně až do okamžiku, než mu vysadilo vstřikování… Ještě na jedno kolo se do čela dostal Surtees, ale pak již nastoupil Graham Hill a s půl minutovým náskokem zvítězil. Surtees si dojel v klidu pro druhé místo, jako jediný ve stejném kole s vítězem. L.Bandini zde poprvé představil dvanáctiválcový Ferrari 1512. V tréninku vybojoval 8 místo, po startu sice klesl na desáté, ale postupně se probojoval až na páté. Ale nový agregát jízdu nevydržel a v 58. kole (ze 110) se zastavil.

Před posledním závodem v Mexiku mohou na titul pomýšlet tři jezdci. Jejich šance jsou však různé. Vedoucí jezdec G.Hill má 39 započítávaných bodů. Kvůli pravidlu započítávaných 6ti výsledků se mu již škrtaly dva body z Belgie. (měl by jich 41 a bez tohoto pravidla prakticky mistr světa). Znamená to ovšem, že se mu budou z Mexika započítávat pouze stupně vítězů a škrtat tři body z Nizozemí… Druhý je J.Surtees z 34. body. Musí tudíž vyhrát, nebo být druhý, chce-li pomýšlet na titul. A pouze vítězství mu zajistí titul bez ohledu na ostatní… Nejhůře je na tom J.Clark - má 30 bodů a pouze když vyhraje může pomýšlet na titul, ovšem za předpokladu, že G.Hill nedojede na stupních vítězů a Surtees nebude za ním druhý… Takže - karty jsou rozdány…

V Mexikuje slunečno a horko. V tréninku je nejrychlejší J.Clark a vedle něho se postavil na start D.Gurney. Ve druhé řadě jsou Ferrari - poprvé v tomto roce je rychlejší Bandini (na Ferrari 1512), ale J.Surtees je jen o desetinu pomalejší. G.Hill je šestý za druhým Lotusem řízeným M.Spencem. Domácí Pedro Rodriguez na třetím Ferrari (typ 156) startuje devátý.
Po startu vyráží nejrychleji J.Clark a každým kolem zvyšuje svůj náskok před D.Gurneyem. Za nimi se však odvijí drama. Třetí se drží Bandini, zatímco G.Hill klesl na desáté a Surtees dokonce na třinácté místo. Oba se však rychle dostávají dopředu. G.Hill se dokonce po 12 kolech dostává před Bandiniho na třetí místo a svádějí spolu velký souboj. J.Surtees se brzo dostává za ně a je pátý. Ve 30. kole nastává první klíčový okamžik závodu - Bandini vráží ze zadu do G.Hilla, poškozuje mu výfuk a ten se propadá až na 13. místo. Nikdy se nedozvíme, zda to byl záměr nebo náhoda, každopádně gentleman Graham Hill nikdy z úmyslu Bandiniho neobvinil. Celou věc řešil s anglickým humorem - k vánocům mu zaslal učebnici autoškoly. Faktem ale je, že se Hill s poškozeným vozem pohyboval okolo 10 - 11 místa a kolize ho vyřadila z přímého souboje o titul.
Vede tedy J.Clark s minutovým náskokem před D.Gurneyem a ten má stejně velký náskok na dvojici Bandini - Surtees. Za těchto okolností je mistrem světa Jim Clark… Čtyři kola před cílem se u Clarkova výfuku objevuje modrý kouř a začíná znatelně zpomalovat. Má proražené olejové vedení a objevuje se otázka, zda první místo (a s ním i titul) uhájí. V předposlením kole ho však dostihne D.Gurney a nedlouho na to Clark musí svůj vůz odstavit (nakonec je klasifikovaný jako pátý). Poslední kolo. Ve vedení je Gurney před Bandinim a Surteesem. Za těchto okolností je mistrem světa Graham Hill… V boxu Ferrari horečně hodnotí situaci. Dan Gurney projíždí vítězně cílem a mechanici Ferrari sprintují na začátek cílové rovinky. Z poslední zatáčky vyjíždí Bandini a v těsném závěsu za ním Surtees. Mechanici signalizují, aby Lorenzo pustil svého týmového kolegu před sebe. John vyjíždí z jeho stínu a pomalu se sune před něho… Na cílové čáře je jako druhý odmáván John Surtees - nový mistr světa! Úspěch Ferrari potvrzuje třetím místem Bandini a i P.Rodriguez si připisuje bod za šesté místo.

Rok 1964 byl dost paradoxní - mistrem světa se nestal vítěz největšího počtu závodů Jim Clark, ani Graham Hill, který nasbíral nejvíce bodů, ale John Surtees, který za celý rok ani jednou nevedl průběžné pořadí šampionátu a mistrem se stal až v posledním kole, posledního závodu. Na druhou stranu je nutné připomenout, že je to jediným závodník, který se stal mistrem světa v nejvyšší motocyklové i automobilové disciplíně. K dispozici měl oddaného týmového partnera L.Bandiniho a ve druhé půli i nejlepší vůz, což vyneslo týmu Ferrari pohár konstruktérů.

Konečné pořadí mistrovství světa Formule 1 1964:

1.	J.Surtees	(Ferrari)	40 bodů		1.	Ferrari	45 bodů	(49)
2.	G.Hill	(BRM)	39 bodů	(41)	2.	BRM	42 bodů	(51)
3.	J.Clark	(Lotus)	32 bodů		3.	Lotus Climax	37 bodů	(40)
4-5	L.Bandini	(Ferrari)	23 bodů		4.	Brabham Climax	30 bodů
4-5	R.Ginther	(BRM)	23 bodů		5.	Cooper Climax	16 bodů

V roce 1965 byl posledním rokem motorů 1500 ccm, od následujícího roku došlo ke změně předpisů. Šampionát měl očekávaný průběh - mistrem světa se stal suverénně Jim Clark, který zvítězil v 6 z 10 závodů a vicemistrem Graham Hill, který zvítězil 2x.
Ferrari se nedařilo. Měli k dispozici dvanáctiválcový motor, jeden z nejvýkonnějších agregátů v závodním poli, avšak konstrukce vozu byla zastaralá a vůz celkově na špičku nestačil. Nejlepším výsledkem J.Surteese bylo druhé místo v úvodním závodě v Jižní Africe (s Ferrari 158) a L.Bandini zajel stejný výsledek v druhém závodě v Monaku (s Ferrari 1512). S vozem Ferrari 158 startoval J.Surtees ještě v Monaku (dojel čtvrtý), v Belgii (odpadl pro poruchu motoru) a ve Francii (třetí místo). Poslední body za třetí místo v Anglii získal již s Ferrari 1512. Výsledek je trochu zkresleny tím, že se pro zranění ze závodů sportovních vozů nezúčastnil závěrečných dvou podniků.
L.Bandini startoval s Ferrari 158 pouze 3x - V Anglii ho vyřadila porucha motoru, v Nizozemí dojel devátý v Německu šestý. S Ferrari 1512 získal body ještě za čtvrtá místa v Itálii a USA. J.Surtees v šampionátu obsadil páté místo (17. bodů), L.Bandini byl jednu příčku za ním (13. bodů). V poháru konstruktérů skončilo Ferrari až čtvrté (26. bodů).

S obdobím jeden a půl litrové formule skončily i osmiválcové motory Ferrari. Byly nasazované necelé dva roky a ověnčily se překvapivým titulem mistra světa 1964. Je otázkou zda nastolená koncepce dvanáctiválců byla správná, neboť nejúspěšnějším motorem třílitrové éry byl Ford Cosworth V8. Každopádně, Ferrari poháněné dvanáctiválcem se dočkalo dalšího titulu po více jak 10 letech - v roce 1975.