BRM P83 H16

V roce 1966 vstoupily v platnost nové technické předpisy Formule 1. Největší změnou bylo zvýšení objemu motoru z 1500 cm3 na 3000 cm3 bez kompresoru, nebo 1500 cm3 s kompresorem a zvýšení minimální hmotnosti ze 450 Kg na 500 Kg. Přesto že nové předpisy byly vyhlášeny z velkým předstihem, neměly týmy začátkem roku 1966 připraven odpovídající moderní motor. Většina týmů řešila zvýšení objemu motoru buď zvětšením - "převrtáním" loňských (většina týmů), nebo umístěním dvou čtyřválcových motorů v řadě tak, že vznikl osmiválec. (Brabham-Repco). Ferrari využilo dvanáctiválec vyvinutý pro vytrvalostní závody. Jedno ale měly společné - jednalo se o motory tzv. "V" (válce svírají uhel 60o nebo 90o). Koncepce s kterou přišli u BRM byla však nová - šestnáctiválcový motor byl odvozený od motoru V8, avšak dva osmiválcové motory s řadami válců rozevřenými na 180o - šlo tedy o ploché motory - byly umístěny nad sebou a propojeny čelním ozubeným soukolím. Motor měl dva klikové hřídele, osm vačkových hřídelů, 32 ventilů a 96 ventilových pružin. Protože toto uspořádání připomíná písmeno H, byl motor označen jako BRM H16. Tým si od této koncepce sliboval dvojnásobek výkonu původního V 8 motoru, kolem 366kW (500 k). Skutečný výkon byl nižší - 294kW (400 k), avšak i tak to byl (spolu s Hondou) nejvýkonnější agregát ve startovním poli. Problémem se však stala jeho vysoká hmotnost, vůz vážil 695 Kg, zatímco např. Ferrari 620 Kg a Brabham jen 555 Kg. K této hmotnost navíc musíme připočítat větší množství paliva pro tento abnormálně žíznivý motor. To vše ovlivňovalo posun těžiště dozadu a s tím spojené zhoršené jízdní vlastnosti. Avšak největším problémem se ukázala spolehlivost - "nejsložitější motor" (jak byl už tehdy nazýván) se nepodařilo správně vyladit. Vibrace dvou "nezávislých" motorů se nepodařilo nikdy odstranit a nebyl jediný závodní víkend, kdyby motor běžel bez problému.

A ještě poznámka - celý exkurz do historie je z pohledu nikoli vozu BRM P83, ale šířeji, z hlediska motoru BRM H16

1966

Vzhledem k tomu, že se motor nepodařilo včas připravit (stejně jako u většiny ostatních týmů) měl vůz BRM P83 premiéru až ve druhé půli sezóny při velké ceně Itálie (do té doby tým startoval s motorem V8 o objemu 2000 cm3,, na němž J.Stewart zvítězil v úvodním podniku šampionátu v Monaku a G.Hill vybojoval druhé místo v Nizozemí). Koncepce motoru zaujala i majitele týmu Lotus C.Chapmana, který neměl vhodný třílitrový motor a tak se v Itálii objevil motor BRM H16 i v jeho vozech - "starý" Lotus 33 vybavený tímto motorem nesl označení Lotus 43. Ani jednomu týmu se však premiéra nevydařila - J.Clark na Lotusu byl v tréninku třetí (druhý jezdec P.Arundell startoval na Lotusu 33), J.Stewart na prvním BRM až devátý a G.Hill dokonce 11. Závod byl katastrofou - G.Hill pro poruchu motoru neodjel ze startu a Stewarta již po 5 kolech zastavilo unikající palivo. Nejdále se dostal J.Clark, ale jeho zradila převodovka 10 kol před cílem (v 58 kole).
Při dalším závodě v USA nevypadala situace o mnoho lepší - Clark sice vybojoval druhé místo na startovním roštu, ale motor se při tréninku doslova rozsypal. Aby tým nepřišel o startovné, motor mechanici poskládali a Clark mohl vyjet do závodu. BRM obsadilo třetí startovní řadu, když byl G.Hill pátý a Stewart šestý. Ani jedno BRM nevidělo cíl - G.Hilla zradil v 52 kole (ze 108) diferenciál a Stewart odjel jen o kolo více, než zastavil s poruchou motoru. K velkému překvapení však neměl s motorem problémy Clark, který dovedl svůj vůz vítězně do cíle s náskokem okruhu před konkurencí! Nikdo nemohl tušit, že je to jediné vítězství tohoto motoru
Sezóna byla zakončena v Mexiku. Clark vybojoval opět druhé místo na startu a byl tak lepší než tovární jezdci BRM - G.Hill byl 7. a Stewart 10. V závodě však Clark ujel jen 8 kol (převodovka), G.Hill 17 (motor) a Stewart pouze 25 (únik oleje).
První sezóna byla přijata s rozpaky, ale nadějemi. Přes vítězství Clarka přestal C.Chapman této koncepci důvěřovat a začal se spolupodílet na vývoji nového motoru Ford. Výsledkem byl motor Ford Cosworth, který se stal nejúspěšnějším motorem třílitrové éry Formule 1.

1967

Prvním podnikem sezóny byl závod v JAR. Na startu se objevily čtyři vozy s motorem H16 - vedle BRM ještě jednou, naposledy, v Lotusu. Nejrychlejší byl opět Clark, který byl třetí a naopak nejpomalejší G.Hill (15.) na druhém Lotusu, který sem přešel právě od BRM. Stewart byl devátý a nová akvizice BRM Mike Spence 13. V závodě to však bylo stejně špatné jako předešlý rok - Stewarta zradil motor již ve 2 kole, G.Hill havaroval v šestém a Clark se rozloučil se závodem s poruchou motoru ve 22 kole. Ani Spence díru do světa neudělal - stop mu vystavil únik oleje ve 31 kole (z 80).
V Monaku spíše rozhoduje umění jezdců a ovladatelnost vozů než výkon motoru. Proto BRM nasadilo "starý dvoulitrový" model P261 V8 pro J.Stewarta a P.Couraga a s P83 H16 startoval jen M.Spence. V tréninku byl Spence až 12. (Stewart 6., Courage 13.). Výsledek závodu však byl překvapivý - zatímco Stewarta zradil diferenciál a Courage havaroval, Spence si dojel pro bod za šesté místo - první body vozu BRM P83!
Závod v Nizozemí se zapsal do historie vítěznou premiérou motoru Ford Cosworth. Týmu BRM se opět nedařilo - J.Stewart byl v tréninku až 11, těsně před Spencerem. V závodě se Stewart probojoval na páté místo, ale odpadl v 50 kole (z 90) pro poruchu brzd. Spence dojel ze ztrátou tří kol na osmém místě.
Belgie se stala nejúspěšnějším závodem týmu BRM v tomto roce. Stewart vybojoval 6. pozici na startu, Spence byl 11. Ze startovní čáry nejrychleji vyrazil nejrychlejší jezdec tréninku J.Clark. Za něj se překvapivě probojoval Stewart, za kterého se brzo usadil druhým nejrychlejším z tréninku D.Gurney na voze Eagle T1G, poháněným rotačním motorem Weslake. Clark ujíždí všem, ale ve 12 kole musí do depa. Vedení se ujímá Stewart. Ale i on začíná mít problémy a ve 21 kole jde Gurney do čela. Stewart ztrácí, ale přesto se mu povede skomírající vůz dovést do cíle na druhém místě, i když ze ztrátou více jak minuty. Výborný výsledek podtrhuje Spence pátým místem a připisuje si další dva body.
Ve Francii Stewart opět startuje se "starým" P261 V8, zatímco Spence je věrný P83. Na této trati se však opět ukazuje, že je lepší ovladatelnější, ale slabší vůz něž výkonný, ale neovladatelný - Stewart je desátý, zatímco Spence až 12. A i v závodě se to potvrzuje, i když výsledek je zkreslen Spencerovým odstoupením pro poruchu poloosy již v 9 kole. Stewart si totiž dojíždí pro druhé stupně vítězů, tentokrát je třetí za Brabhamy J.Brabhama a D.Hulma.
Domácí velkou cenou BRM je Anglie. Do závodu je přihlášeno 5 vozů této značky - vedle dvou továrních P83 ještě tři soukromé P 261 V8. Tréninku kralují Lotusy (1. Clark, 2.G.Hill) před Brabhamy (3. J.Brabham, 4. D.Hulme). Tovární BRM vyjíždí 11. (Spence) a 12 (Stewart) pozici, před soukromými BRM Ch.Irvina (13.) a D.Hobbse (14.). Poslední BRM P.Courage se kvalifikuje na 16. pozici, ale nestartuje Po startu jde do čela Clark, ale nejlepší start měl Stewart, který se během prvního kola dostal až na šestou příčku, avšak brzo se před něj dostává D.Hulme, který po špatném startu klesl až na 7 pozici. V 9 kole prohrává souboj se stále rychlejším P.Rodriguezem na Cooperu. Ve 12 kole ho předjíždí B.McLaren na Eagle, ale po dvou kolech ho zradil motor a tak se Stewart usazuje na 8. místě. Bohužel, ve 20. kole ho zradila převodovka a musel vzdát. A jak se vedlo Spencerovi? Po kolizi musel hned v prvním kole do boxu a uzavíral celé startovní pole. Díky odpadnutím se dostal až na 13. pozici, ale ve 44. kole ho zradilo zapalování. A tak paradoxně čest BRM zachraňovali soukromníci na starých vozech, když dojeli těsně za bodovanými místy na 7. (Irwin) a 8. (Hobbs) místě se 3 koly ztráty.
Je jasné, že tento vůz na přední pozice nemá. Je sice výkonný, ale poruchovost a špatné jízdní vlastnosti ho sráží dolů. Přesto se tým této koncepce nechce vzdát. Avšak vylepšený BRM P 109 nesplňuje očekávání. Tento typ vznikl v jediném exempláři a nikdy nebyl nasazen do závodu. Svých "pět minut slávy" si ale prožil, i když jen jako obdivovaný exponát na světové výstavě EXPO v Kanadě.
Tým připravil nový, odlehčený typ BRM P 115, který v Německu dostává nejrychlejší jezdec BRM J.Stewart. Ten si vyjíždí třetí nejlepší čas a zajišťuje si místo v první řadě. Spence na P83 je v tréninku 11. a druhý vůz P83 nasazuje tým Reg Parnell Racing a Ch.Irwin je 15. Stewart po startu klesá na 7 místo a probije se zpět na třetí. Ale již v 5 kole (z 15) jej vyřazuje diferenciál. Spence je po prvním kole devátý, ale ve třetím kole jej vyřazuje stejná závada jako Stewarta. A tak prapor BRM drží soukromník Irwin. Ne že by předvedl oslňující výkon, po prvním kole je poslední, ale vůz drží a díky odpadnutím soupeřům dojíždí těsně pod body na 7. místě se ztrátou 2 kol.
A na skok za moře do Kanady, kde se jede velká cena na počest světové výstavy EXPO. Čtyři BRM obsazují v tréninku těsně za sebou 9. - 12. místo v pořadí Stewart, Spence, Irwine a Hobbs. Když si ale uvědomíme, že Stewart jel na "nejmodernějším" P115, druzí dva na P83 a Hobbs na staré P 261 V8 a rozdíl mezi nejlepším a nejhorším BRM byl 0,8 vteřiny, není to právě pro tým dobrá vizitka. Na startu prší. Nejlepší start ze všech jezdců má Stewart a po prvním kole je čtvrtý. Dlouho si ho však neudrží, propadá se na 6 místo. Celý závod se pohybuje na bodovaných místech, avšak v 65 kole (z 90.) musí vzdát pro problém s plynovým pedálem. Dobře si vede i Spence. Probojovává se na 6. pozici, když přestane pršet, propadá se na 8 pozici, ale když se v 61 kole znova rozprší dokonale využije situace a dojíždí si pro dva body za páté místo!. Ani Irwin nemá špatný start. Probojuje se až na 7. pozici, ale v dešti ztrácí, začíná se propadat a v18. kole havaruje. I poslední BRM Hobbse vidí cíl - po stabilní jízdě dojíždí se ztrátou 5 kol na 9. místě.
Posledním Evropským závodem je Itálie. Všichni tři jezdci na vozech BRM jedou s vozem P83. Nejrychlejší je tradičně Stewart (7.), Spence je 12. a soukromník Irwin 16. Stewart se probojuje až na 5 místo, ale v 8 kole musí do boxu a vyjíždí jako poslední. Díky odpadnutím se dostává na 11 pozici, ale ve 45 kole ho zradil motor. Dobrý závod rozjel Irwin. Dostává se až na 10 místo, ale už v 16. kole ho vyřazuje vstřikování. Nejvíce štěstí má Spence. jede nenápadně, využívá odpadnutí soupeřů a dojíždí si pro další dva body za páté místo.
A opět za moře do USA. V tréninku vše při starém - Nejrychlejší je Stewart (10.) na P115, pak Spence (13.) a hned za ním Irwin (14.) . Tentokrát však ani jedno BRM nevidí cíl. Nejdále se dostal Stewart - jezdí na 8. místě, ale ve 20 kole musí do boxu. Jezdí poslední, z čehož ho "vysvobodí" v 72 kole (ze 108) porucha vstřikování. Spence se dostal až na 7 místo, ale ze závodu ho vyřadila porucha motoru ve 35. kole. Irwin se dostal na 8 místo, ale i jeho motor nevydržel, a to v 41 kole.
Posledním závodem sezóny je Mexiko. Nejrychlejší z BRM je Spence (11.) před Stewartem na P115 (12.). Irwin je 15. Stewart má problémy s motorem a odpadá ve 23 kole, aniž by se v závodě významně projevil. Stejně je na tom Irwin, kterého motor zradil ve 32 kole. Spence jede poklidně, využívá problémů soupeřů a odměnou jsou mu další dva body za páté místo.

Tým si od revolučního motoru H16 mnoho sliboval, ale za tehdejších technických možností se ho nepodařilo doladit do konkurence schopného stavu. Tým po sezóně od tohoto projektu upustil a vrátil se ke koncepci motoru V 12. Sezóna 1967 byla pro BRM zklamání. Po úspěších minulých sezón získal J.Stewart pouze 10 bodů (z toho čtyři na starém P 261 V8) a Spence 9 bodů. V mistrovství světa obsadili celkové 9 a 10 místo. Tým získal 17 bodů, což stačil na 6 místo v poháru konstruktérů.
Pro zajímavost ještě dodávám, že BRM P83 byl první vůz Formule 1 představený v Československu - Mike Spence ho předvedl dne 3. září 1967 na trati v Brně.

Pro úplnost je nutné doplnit, že derniéra motoru H16 se odehrála v prvním závodu sezóny 1968 v JAR. S vozem P 115 jel M.Spence (druhý jezdec P.Rodriguez jel již s novým P 126 s motorem V 12). Spence se kvalifikoval na 13 místě (P.Rodriguez byl 10.), ale ani jeden BRM cíl nespatřil . Spence ujel jen 7 kol než ho zradil palivový systém a P.Rodriguez jen 19 kol, než ho vyřadila stejná závada.