Amon

Když se J.Stewarta zeptali, koho považuje za své největší soupeře, odpověděl že Rindta a Amona. Chris Amon patřil mezi nejlepší, avšak na co sáhl, to mu nevyšlo - od stavby závodního auta až po úpravu vlastního domu. Ve Formuli 1 vyhrál jediný závod - při své smůle nezapočítávaný do mistrovství světa. Svá nejlepší léta 1967-69 strávil u Ferrari, ale v době, kdy tým prožíval krizi. Pak vyzkoušel March a dva roky skomírající Matru (1971-72). Pak opět šlápl vedle a vsadil na podprůměrné Tecno. Když se s týmem ve zlém rozešel, rozhodl se, že bude vlastním pánem a v roce 1974 založil vlastní tým.

"Postavil jsem jediné auto, které nezískalo na startovném ani groš" zhodnotil po letech svůj pokus sám Amon. V projektu utopil sto tisíc liber šterlingů, z nichž polovinu hradil ze svého.
Chris Amon načrtl projekt a vůz mu zkonstruovali tvůrci posledního Tecna Gordon Fowell a Tom Boyce. Trup postavil John Thompson. Vůz měl extrémně posunuté sedadlo vpřed, odpružení zkrutnými tyčemi a všechny brzdy v trupu. Vůz měl rozvor 2516 mmm a rozchod 1440/1440 mm . Původní dva chladiče v bocích vyměnil za jeden vpředu a byl nucen odstranit i původní "dvouplošníkovou" příď.
Předpremieru si vůz odbyl 7. dubna 1974 v nezapočítávaném závodě Internationa Trophy v Silverstone (ještě s "dvouplošníkem"). V tomto závodě slavil své první vítězství J.Hunt, Ch.Amon v něm však neujel ani jedno kolo ...
V Mistrovství světa se vůz pojmenovaný Amon AF1 představil 28. dubna ve Španělsku. "Dvouplošníková" příď však vykazovala spíše vztlak než přítlak a byla radikálně změněna. Aby toho nebylo dost, upadlo přední kolo. Přes všechny problémy vůz startoval z 23 pozice (startovalo 25 vozů, přihlášeno 28 vozů). V závodě absolvoval 22 kol, než musel odstoupit pro prasklý brzdový hřídel.
Amon vynechal Belgii a svůj vůz se značně změněnou přídí přihlásil do Monaka. Zde se kvalifikoval do závodu 20 časem, pouze o 3,5 s horší než nejrychlejší Lauda. Do závodu však pro potíže s vozem neodstartoval.
Vynechává následující 4 závody a s pozměněným vozem (který však nese stále stejné označení AF1) chce startoval v Německu. Ujede i několik kol v tréninku, ale pro nemoc se musí startu vzdát. Jako záskok je vybrán Larry Perkins. Z 32 přihlášených (z nichž ale Ganley s Maki po havárii a Amon pro nemoc nestartují) zajíždí až 30 čas (nejhorší ze všech) a do závodu se nekvalifikuje.
Po vynechání Rakouska se Amon pokusí ještě jednou prosadit s vlastním vozem. Na rychlé Monze však nemá šanci, zajíždí předposlední čas o více než 5s. horší než Laudův na první pozici (za sebou nechává jen L.Kinnunena na Surteesu, který je ještě o více jak 2 vteřiny pomalejší.)
A to byl konec vlastního projektu. Ze 4 pokusů o start se vůz kvalifikoval 2x, ale pouze jednou - při svém prvním pokusu ve Španělsku - do závodu vyjel.

Poslední dva závody sezóny startuje Chris Amon v týmu BRM. V letech 1975 - 76 sporadicky startoval s Ensignem (věnuje se F5000) a po otřesu z Laudovi havárie a vlastní kolize s H.Ertlem v Kanadě (na Wolf-Williamsu) zanechává závodění. Ještě se o rok později (1977) nechá zlákat k testům pro Waltra Wolfa, ale když objeví G.Villeneuva, stává se jeho manažérem a definitivně pověsil přilbu na hřebík.


1974: Amon AF 1 - detaily a první "dvouplošníková" verze


1974: Amon AF 1 - v "závodní" podobě