Amon
Když se J.Stewarta zeptali, koho považuje za své největší soupeře, odpověděl že Rindta a Amona.
Chris Amon patřil mezi nejlepší, avšak na co sáhl, to mu nevyšlo - od stavby závodního
auta až po úpravu vlastního domu. Ve Formuli 1 vyhrál jediný závod - při své
smůle nezapočítávaný do mistrovství světa. Svá nejlepší léta 1967-69 strávil u Ferrari, ale
v době, kdy tým prožíval krizi. Pak vyzkoušel March a dva roky skomírající Matru (1971-72).
Pak opět šlápl vedle a vsadil na podprůměrné Tecno. Když se s týmem
ve zlém rozešel, rozhodl
se, že bude vlastním pánem a v roce 1974 založil vlastní tým.
"Postavil jsem jediné auto, které nezískalo na startovném ani groš" zhodnotil po letech svůj
pokus sám Amon. V projektu utopil sto tisíc liber šterlingů, z nichž polovinu hradil ze svého.
Chris Amon načrtl projekt a vůz mu zkonstruovali tvůrci posledního Tecna Gordon Fowell
a Tom Boyce. Trup postavil John Thompson. Vůz měl extrémně posunuté sedadlo vpřed, odpružení
zkrutnými tyčemi a všechny brzdy v trupu. Vůz měl rozvor 2516 mmm a rozchod 1440/1440 mm
. Původní dva chladiče v bocích vyměnil za jeden vpředu a byl nucen odstranit i původní
"dvouplošníkovou" příď.
Předpremieru si vůz odbyl 7. dubna 1974 v nezapočítávaném závodě Internationa Trophy v
Silverstone (ještě s "dvouplošníkem"). V tomto závodě slavil své první vítězství J.Hunt,
Ch.Amon v něm však neujel ani jedno kolo ...
V Mistrovství světa se vůz pojmenovaný Amon AF1 představil 28. dubna ve Španělsku.
"Dvouplošníková" příď však vykazovala spíše vztlak než přítlak a byla radikálně změněna.
Aby toho nebylo dost, upadlo přední kolo. Přes všechny problémy vůz startoval z 23 pozice
(startovalo 25 vozů, přihlášeno 28 vozů). V závodě absolvoval 22 kol, než musel odstoupit pro
prasklý brzdový hřídel.
Amon vynechal Belgii a svůj vůz se značně změněnou přídí přihlásil do Monaka. Zde se
kvalifikoval do závodu 20 časem, pouze o 3,5 s horší než nejrychlejší Lauda. Do závodu však
pro potíže s vozem neodstartoval.
Vynechává následující 4 závody a s pozměněným vozem (který však nese stále stejné označení AF1)
chce startoval v Německu. Ujede i několik kol v tréninku, ale pro nemoc se musí startu vzdát.
Jako záskok je vybrán Larry Perkins. Z 32 přihlášených (z nichž ale Ganley s
Maki po havárii a
Amon pro nemoc nestartují) zajíždí až 30 čas (nejhorší ze všech) a do závodu se nekvalifikuje.
Po vynechání Rakouska se Amon pokusí ještě jednou prosadit s vlastním vozem. Na rychlé Monze
však nemá šanci, zajíždí předposlední čas o více než 5s. horší než Laudův na první pozici
(za sebou nechává jen L.Kinnunena na Surteesu, který je ještě o více jak 2 vteřiny
pomalejší.)
A to byl konec vlastního projektu. Ze 4 pokusů o start se vůz kvalifikoval 2x, ale pouze
jednou - při svém prvním pokusu ve Španělsku - do závodu vyjel.
Poslední dva závody
sezóny startuje Chris Amon v týmu BRM. V letech 1975 - 76 sporadicky startoval s Ensignem
(věnuje se
F5000) a po otřesu z Laudovi havárie a vlastní kolize s H.Ertlem v Kanadě (na Wolf-Williamsu)
zanechává závodění. Ještě se o rok později (1977) nechá zlákat k testům pro Waltra Wolfa,
ale když
objeví G.Villeneuva, stává se jeho manažérem a definitivně pověsil přilbu na hřebík.
1974: Amon AF 1 - detaily a první "dvouplošníková" verze
1974: Amon AF 1 - v "závodní" podobě