TOP 10 - 50. léta

50. léta Mistrovství světa Formule 1 se jezdí od roku 1950 (před válkou se jezdilo mistrovství Evropy, které nemělo označení F1). Dnes těmto vozům s motorem vpředu (až na konci desetiletí se začínají objevovat auta s motorem vzadu) přezdíváme "dinosauři". Nenechte se ale mýlit, jednalo se o pořádně rychlé vozy a pokud si uvědomíte stav tehdejších tratí a nulovou bezpečnost, jízda vyžadovala mnohem více odvahy a umu než dnes.
Největší osobností je pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio, považovaný dodnes (i přes výkony Michaela Schumachera) za nejlepšího závodníka všech dob.

Alfa Romeo 158 - 1950
První vítěz, první mistr světa. Úvodní závod šampionátu 13. května 1950 v Anglickém Silverstone vyhrál Giuseppe Farina na tomto voze a na konci roku si odnesl i titul mistra světa (poslední závod sezóny jel a vyhrál na voze Alfa Romeo 159). Pokud pomineme 500 mil v Indy, Alfa Romeo vyhrála všechny závody této sezóny. O rok později na typu 159 získal svůj první titul J.M.Fangio a automobilka se pak stáhla téměř na 30 let z Formule 1.

Ferrari 500 - 1952, 1953
Od roku 1954 měla platit nová pravidla pro vozy F1 a nikomu se již nechtělo stavět nový vůz. Hrozila malá účast a tak FIA vypsala společné mistrovství světa pro vozy Formule 1 a Formule 2. To nahrálo Ferrari, který měl nejlepší vůz F2 - Ferrari 500. A tak není divu, že Alberto Ascari získal oba tituly mistra světa a vůz za dva roky vyhrál 14 velkých cen - pokud pomineme 500 mil Indianapolis, vůz za dva roky prohrál pouze jediný závod - poslední závod roku 1953 získal J.M.Fangio na Maserati.

Maserati 250F - 1954
Na nová pravidla (motor 2,5 l atmosféricky nebo 0,75 l přeplňovaný) se řádně připravili všichni, kdo chtěli usilovat o vavříny. První závod sezóny měl dva favority - Ferrari a Maserati. Zatímco Ferrari stále laborovalo (během roku představilo několik vozů), konstrukce Maserati byla nadčasová a vůz je některými odborníky považován za jeden z nejlepších. Navíc měla automobilka eso v rukávu - J.M.Fangia. Ten na tomto voze vyhrál oba závody ve kterých startoval, pak ale odešel k Mercedesu, na kterém kraloval této i následující sezóně. Fangio se ale překvapivě v roce 1957 k Maserati vrátil a i když byl vůz konstrukčně 4 roky starý, získal pro sebe pátý mistrovský titul. Automobilka se pak stáhla ze závodů.

Mercedes Benz W 196 "Monza" - 1954
Do této doby se na vstup do Formule 1 nikdo nepřipravoval tak pečlivě a nevynaložil tolik financí jako Mercedes. Měl jednoho z nejlepších techniků té doby - F.Nellingera, nejlepšího stratéga A.Neubauera a získal i nejlepšího jezdce J.M.Fangia. Premiéra byla naplánována na GP Francie - 40. let po trojnásobném vítězství Mercedesů při GP Francie 1914.
Netradiční karosovaný vůz ovládl již trénink a dvojice Fangio - Kling byla nejrychlejší. V závodě všem ujeli o 1 kolo a cílem projeli v rozmezí 0,1 s. Třetí jezdec H.Herrmann zajel nejrychlejší kolo.
Karoserie byla výhodná na rovinaté trati, ale vadila přesnému nájezdu do zatáček. A tak již při následujícím závodě v Silverstone měl i zkušený Fangio potíže a vůz značně pomuchlal. Nakonec dojel 4 (vyhrál F.Gonzales na Ferrari). Narychlo se připravila nová karosérie s odkrytými koly nazvaná "Nürburgring" - podle trati, na které měla vyhovovat. Původní karosérie byla nazvaná "Monza". S "Nürburgringem" vyhrál Fangio v Německu a Švýcarsku, a byl třetí ve Španělsku. S "Monzou" vyhrál v Itálii a zajistil si mistrovský titul. Ten obhájil i o rok později, avšak karosovaný vůz byl nasazen pouze v Itálii a Fangio s ním vyjel Mercedesu poslední vítězství před odchodem automobilky do ústraní.

Lancia D50 - 1955
Další vůz, který předběhl dobu. Vedle vynikajícího motoru vůz zaujal netradiční karosérií s palivovými nádržemi uloženými v bocích. Premiéru si odbyl při posledním závodě roku 1954 ve Španělsku - Ascari kraloval v tréninku, ale v závodě odpadl pro poruchu spojky. Svou slávu i pád si vůz odbyl při GP Monaka 1955. Po odpadnutí Mercedesů se boj o vítězství zúžil na A.Ascariho s Lancií a M.Trintignanta na Ferrari. Zkušený Ascari však přetáčivý vůz nezvládl, přelétl hrazení a přistál v moři. Mimo šoku a zlomené nosní přepážky se mu nic nestalo. Vyhrál Trintignant, další jezdec Lancie E.Castelloti byl druhý. Zbylí dva jezdci Lancie L.Villoresi a L.Chiron obsadili 5 a 6 místo. Velmi nadějný výsledek...
O několik dní později přichází šok - při projížďce (nelze to nazvat testem) ve sportovního Ferrari na dráze v Monze z neznámých příčin smrtelně havaroval dvojnásobný mistr světa Alberto Ascari. Zdrcený Lancia rozpouští svůj závodní tým a vozy kolegiálně předává Enzovi Ferrarimu (dnes si něco takového neumíme představit). A protože tyto vozy jsou lepší než vlastní vozy Ferrari, nepatrně pozměněné nasazuje tým v roce 1956 pod označením Ferrari D50 (někde uváděno Lancia-Ferrari). Kvalit vozu si je vědom i J.M. Fangio a přechází k Ferrari. I přes svou nespokojenost s poruchovostí získává pro Ferrari i pro sebe další titul mistra světa.

Bugatti T251 - 1956
Slavná předválečná značka se chtěla prosadit i v F1, ale vůbec jí to nevyšlo. Vůz navrhl slavný konstruktér G.Colombo (tvůrce motoru pro Ferrari nebo vozu Maserati 250F) velmi originálně - motor měl 8 válců za sebou a obloukovitou karoserii s plynulými liniemi. Avšak už při své premiéře ve Francii zaostával za očekáváním. M.Trintignant zajel 18 čas z 20 účastníků a jeho trápení v závodě ukončila již v 18 kole porucha karburátoru. Vůz se vrátil do dílen, ale již z nich nikdy nevyjel - ředitelství automobilky rozhodlo zastavit program F1.

Lotus 12 - 1958
Colin Chapman založil jeden z nejlepších týmů Formule 1. Svou premiéru si tým odbyl při GP Monaka, kdy tento vůz řídil G.Hill a C.Alisson - oba se v pohodě kvalifikovali a Allison dojel na 6 místě, když G.Hill odpadl pro zlomenou poloosu. V Belgii získal Allison pro Lotus první body za 4 místo. Přesto že tento vůz byl ještě v průběhu roku nahrazen Lotusem 16, byl na počátku týmu, který změnil tvář F1.

Vanwall - 1958
První vítěz poháru konstruktérů. Britský patriot Tony Vandervell byl velkým příznivcem motoristického sportu. A protože tento výrobce ložisek Thinwall měl dost peněz, pověřil nejlepší Britské konstruktéry tvorbou národního vozu - šasí stavěl C.Chapman, karosérii F.Costin (v budoucnu se bude podílet na konstrukci slavného motoru Cosworth) a za volant posadil nejlepšího tehdejšího jezdce S.Mosse, zkušeného T.Brookse a nováčka S.Lewis-Evanse. S vozy Vanwall (jméno je složeno ze jména majitele a jeho podniku) se muselo počítat již v předchozích letech, ale v této sezóně (po odchodu J.M.Fangia) byl S.Moss považován za favorita. První závod sezóny sice vyhrál na Cooperu, ale pak přešel k Vanwallu. Vlastností S.Mosse bylo, že vždy jezdil naplno, vždy jezdil na vítězství a nešetřil vůz. Proto ho diváci milovali a proto se nikdy nestal mistrem světa. Zatímco M.Hawthorn na Ferrari sbíral body (zvítězil jen jednou, ale 5x byl druhý a celkem 8x bodoval) S. Moss vyhrál 4x (včetně vítězství na Cooperu), ale pak již bodoval pouze jednou druhým místem. Sečteno a podtrženo: M.Hawthorn 42 započtených bodů (celkem 49 bodů, ale započítává se jen 6 nejlepších výsledků), S.Moss 41 bodů. V poháru konstruktérů to byla bodová plichta - 57 bodů, protože se započítávalo i zde 6 nejlepších výsledků, mistrem světa se stal Vanwall (48 započ. bodů) před Ferrari (40 zap. bodů)
Rok 1958 znamenal vrchol i konec týmu. Na následky zranění při posledním závodě sezóny zbytečně zemřel S.Lewis-Evans (popálil se o výfukové potrubí a protože nebyl včas ošetřen zemřel o několik dní později na infekci). Tato smrt nemocným T.Vandervellem hluboce otřásla a lékaři mu doporučili vzdát se své záliby v rychlá kola, protože další vzrušení by již nemusel přežít. A tak na vrcholu (nebo těsně pod vrcholem?) končí historie tohoto týmu.

Cooper T51 - 1959
Enzo Ferrari prohlásil, že koně se zapřahají před vůz a ne za něj. John Cooper dokázal, že se mýlí. Jeho vůz s motorem vzadu kraloval šampionátům 1959 a 1960 a aby ho Ferrari mohl v roce 1961 porazit, musel také "přepřáhnout"...
Závodní vůz Autounion s motorem vzadu zkonstruoval již před válkou F.Porsche, avšak úspěšně na něj navázal až Cooper. Již o rok dříve na Cooperu zvítězil S.Moss (pak přešel k Vanwallu) a M.Trintignant. J.Brabham, považovaný za lepšího konstruktéra než pilota vypiplal Cooperovy vozy k dokonalosti a také sklízel zasloužené ovoce. Vyhrál 2 závody, stejně jako S.Moss (oba na Cooperu) a T.Brooks (na Ferrari) a v posledním závodě sezóny se štěstí přiklonilo na jeho stranu. Páté vítězství týmu přidal B.McLaren a tak pohár konstruktérů také putoval ke Cooperovi. O rok později vyhrál J.Brabham 5x v řadě (s typem T53) a obhájil tak svůj i konstruktérský titul.

Kurtis Kraft Midget - 1959
Američané vždy předpokládají že přijdou a rozbijí bank. Vítěz závodu 500 mil Indianapolis Rodger Ward (závod se započítával do mistrovství světa Formule 1) upravil závodní midget, osadil ho motorem Offenhauser a přihlásil se do GP USA (500 mil jel s vozem Watson-Offenhauser). Dostal sice startovní číslo 1, ale bank nerozbil. Již v tréninku byl beznadějně poslední (z 19 jezdců), měl ztrátu 43,8 s na nejrychlejšího S.Mosse (ten vyhrál kvalifikaci časem rovných 3. minut) a i na předposledního P.Codeho na stařičkém Maserati 250F ztratil 4,8 vteřiny (ten nakonec do závodu nenastoupil). Trápení v samotném závodě ukončila ve 20 kole (ze 42) porucha spojky...